Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

Dobrý den,
poté , co jsem si přečetla pár vašich příspěvků do této diskuze, tak nevím, jestli jsem rodila u Apolináře nebo nerodila, nicméně moje dcera se tam poprvé nadechla vzduchu.
Asi byl můj porod výjimečný, nebo byl výjimečný přístup porodních asistentek, ale já jsem měla téměř naprostou volnost. Mohla jsem si chodit, když jsem chtěla, sedět, ležet, být ve sprše, prostě, co jsem chtěla a NIKDO mě nenutil něco dělat. Maximálně mi porodní asistentka dávala rady, co by pro mne mohlo být v tu danou chvíli vhodnější. Já jsem za to byla vděčná, protože jsem byla vyjukaná stávající situací, jako KAŽDÁ prvorodička, která neví do čeho jde. Tohle bych chtěla zdůraznit, protože můj názor na celou tuhle věc je, že pokud jde ženská rodit poprvé, tak ať si přečte a vyslechne jakékoli množství informací o porodech, tak je stejně následnou situací zaskočená a nemůže být připravená na všechno, protože s tím zcela logicky ještě nemá zkušenost.
Jediné, co mne mrzelo bylo, že jsem nemohla mít dceru po porodu hned u sebe, ale vzhledem k jejím komplikacím s dýcháním to bylo jasné, proč ji odnesli.
A k porodům doma (a třeba ještě bez PA !!!)mám zcela vyhraněný názor: NIKDY,NIKDO neví, co se může stát a kde bere nastávající matka tu drzost a nezodpovědnost, zahrávat si s životem dítěte? Myslím, že je to hned první nezodpovědnost, kterou se vůči dítěti dopouští!

Pravda, bude hodně mamin, které namítnou, že dříve ženy porodily na poli, dítě hodily do nůše, dookopaly záhon a šly domů. JENŽE časy se změnily a změnily se i ženy. Myslím, že ať chceme nebo ne, oproti našim prapprapra... jsme daleko choulostivější, vydržíme daleko míň, jsme prostě zhýčkané civilizací - ale také se dožíváme daleko vyššího věku. Je to prostě něco za něco.

Jeslti jsem někoho urazila, tak se omlouvám, ale je to prostě můj názor...