Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

U Apolináře jsem se vyskytovala jako pacientka v letech 1989-1998 a musím říct, že jsem zažila spoustu "zajímavých" věcí. Viděla jsem také ale, že se přístup personálu pomaloučku měnil od vyloženého hulvátství případně chladného nezkrývaného nezájmu, odmítání podat jakékoliv informace o zdravotním stavu apod. k lepšímu.
Pocit nadřazenosti bohužel prožívala většina zdravotníků v republice - a proč také ne, když fakticky tuto moc nad jedincem měli. A v jiném oboru je zde také nevídaně rozvinutá zásada "kdo není s námi, je proti nám".
O tom, jak probíhala "výchova" mediků mám také poměrně podrobné představy.
Dodnes českou kotlinou vládne chiméra, že pokud chci kvalitní péči, musím si pozornost lékařů koupit.
Ono je to opravdu hodně o lidech, ale takový ten "duch" konkrétního místa není radno podcenit.
A k tomu ještě typický problém českého školství a zdravotnictví - špatný ekonomický management a neefektivní administrativní postupy.
MUDr. Caldu jsem zažila jako mladého lékaře a jeho přerod "v mediální hvězdu" sleduji s mírným pobavením.