Přidat odpověď

Ahoj všem při sobotě,

manžel se starším dítkem právě odjeli na dětskou akci do Prahy (což je od nás tak 2 hodiny autem). A já, ačkoli to juniorovi přeju, protože teď s miminkem toho jinak moc nenacestujeme (a kvůli práci), tak budu mít celé odpoledne strach o to, aby dojeli.

V podstatě jsme vždycky jezdili všichni společně, takže jsem s ním vzadu seděla já. Ale teď je mi úzko z toho, že tam sedí úplně sám.

A tak mě napadlo, že před příští takovou cestou bych ho chtěla poučit o tom, jak by se měl zachovat v případě dopravní nehody, ale zase ho nechci nějak vystresovat, je to dost citlivka. Pásy u sedačky si rozepnout umí, je mu 6,5 roku, chytrý kluk. Sedačka je připevněná 3bodovým pásem a on je zapnutý těmi pásy, co má sedačka, je to muší váha, tak zatím poutáme takhle.

Máte v tomhle smyslu nějak dítě poučené? Vystačí si s tím, že v případě čehokoli, pokud tatínek nebude moci něco udělat, se musí za každou cenu dostat z auta ven a pryč ze silnice? Že musí vyzkoušet všechny dveře, některé se mohou rozbít, auto se může převrátit nebo tak něco. Sedačku poutáme vzadu napravo. Dětskou pojistku ve dveřích už nepoužíváme, má už rozum.

Omlouvám se za vyplašené téma. Je to normální mít takový strach? Nejsem tím teda paralyzovaná, ale třeba mobil mám neustále u ruky a manžel se mi musí hlásit, že dojeli a pak že odjíždějí.