Přidat odpověď

Anett, můj první muž narození našich dětí slavil, hlavně prvorozence, byla to normální rodinná oslava bez nějakých excesů, neměla jsem mu to nijak za zlé, jen jsem se zavřená v nemocnici cítila opuštěná a byla bych chtěla být s ním a s ostatní rodinou a slavit s nimi, připadalo mi, že mám co. On se mnou být ani nemohl, nemocnice není holubník, tak nashledanou, pane, zavíráme..
Druhý muž chtěl být se mnou s dítětem, nejevil žádné puzení, jít si někam propláchnout záklopku.
Podle mě radost z narození dítěte nemusí nutně mít podobu ožíračky.
Ale nejdivnější na tom všem podle mě je oddělování rodičky s dítětem od zbytku rodiny. Jenže to lidi nějak nevidí.