Přidat odpověď

Já osobně měla jména jasný už někde od mala. Ovšem u prvního jsem si myslela, že mi u muže neprojde ani jedno, tak jsem jej navrhla až když už jsem nevěděla jaký mu dát - nic se mi nezdálo to pravé. A muž hned, že se mu to jméno líbí a tak se pojmenoval starší. U mladšího jsem měla také jméno v záloze, muž se mne jednou zeptal jak bych chtěla, aby se jmenovalo druhé(nebylo ani v plánu - i když my ty děti tak nějak neplánujeme, zkrátka takové ty hovory o vzdušných zámcích cca 2roky před početím) a hned s ním nadšeně souhlasil, pak tedy narazil na takovou trochu delší verzi toho jména, ale muselo se žádat u p. Knappové a neprošla ta verze, tak mladší dostal původní zamýšlené jméno. Rodině se jména našich dětí nějak extra nelíbí(dokonce mladšímu jménem neříkali snad do 2 let, pak nějak sami začli s tím, že to jméno mu sedne), ale s nimi jsme je nekonzultovali. V obou případech se jednalo o jména klučičí, mít holky, tak nemají jméno dodnes, na těch se absolutně rozcházíme.