Přidat odpověď

Jo, já si už v dětství vysnívala různá jména, ale nevím proč, vždy ve dvojkombinaci - pro dvojčata. Nakonec z těch jmen je použité jen jedno, to poslední.

Já už to tu psala, mně se líbí hodně široká škála jmen, ale u muže prochází jen "klasika", ta nejpopulárnější jména naší generace. A nakonec to vůbec nebylo špatně, v současné době, kdy jsou tato jména víceméně zavrhovaná, jsou holky s tímto jménem ve třídě vždy jedinečné, jen ta nejstarší měla ve školce ve třídě vietnamskou holčičku se stejným českým jménem. Myslím, že rodiče to jméno napsali do papírů při zápisu, na kterém jsme se sešli, do té doby české jméno holčička neměla.

Jo a chlapecké jméno jsem si vybrala někdy v pubertě, ale současně jsem měla podmínku, že se syn nebude jmenovat po tatínkovi. Sranda nastala ve chvíli, kdy se otcem dítěte stal muž s mým vybraným jménem....tak jsem upustila od podmínky, že se nebude jmenovat po tatínkovi. Kupodivu široká rodina z jeho strany, ve které se toto jméno dědí už několik generací a to i v rodině tchýně, i v rodině tchána, se nás snažila spíš přesvědčit, abychom dali něco jiného....Nakonec to bylo jedno, máme čtyři holky.
Kdyby se měl narodit kluk teď, asi už by jméno po tatínkovi nedostal. Jenže kdybych měla uplatnit všechna klučičí jména, co se mi teď hodně líbí, musela bch mít alespoň patnácterčata .