Přidat odpověď

Asi jen všechno neustále dokola opakovat, vysvětlovat a prostě vydržáááť..
Jednou to přejde(zase přijdou jiný věci), to víme všechny, ale ještě kdyby byl někde ke stáhnutí manuál,jak to psychicky ustát bez větší újmy...

Dokud jsem nebyla s dětma na mateřský, nechápala jsem, o čem to ty ženský mluví...svoje děti miluju, ale kolikrát jsem tak na nervy, že bych je zabila oba.A nejhorší je, že po šesti letech doma už mi stačí hrozně málo a startuju...to mě vůči dětem mrzí...ale prostě pak je další situace a bouchnu zas.
A to musím říct, že mám děti hodné, vycepované, ale asi jsem moc náročná nebo nevím čím to je...prostě nervy na pochodu