neboj, fakt bude líp
zažila jsem to skoro 4,5 roku v kuse... starší dcerka byla zvíře neskutečné (kdo by to do ní dneska řekl), malinko se zklidnila, když jsem byla přes zimu na rizikovém těhotenství, po narození druhé dcerky začala zase chvíli řádit, ale okolo 2,5 roku se klidnila... jenže to už byl mladší rok a začala běhat...
nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a neskončila na psychiatrii... u oběda jsem kolikrát vzpomínala na Erbenovu polednici... teď už mě ty jejich hádky nechávají skoro klidnou, ale stálo mě to poctivý dennodenní několikaletý trénink...