Přidat odpověď

Chápu. Kdysi jsem tu psala podobné (my máme dvojčata), naše historky od zubaře po letech jsou asi už okřídlené (doslechla jsem se od paní v čekárně u zubaře, že jedna paní psala, že to má ještě horší a dost jsem se poznala, nebo našeho syna, třeba shoda náhod).

Bude to trochu lepší, leccos časem pochopí. Já čekám už na tu STRAŠNOU PUBERTU JAKO TAKOVOU, uvidíme. Ale nějak jsem došla časem k tomu, že je špatně chovat se k dětem stejně, ač dvojčatům (nejsou jednovaječná, ale i tak si myslím, že to platí). Kdybys měla dětí 5, každé bude jiné. Takže ano stejně v tom, že jsi spravedlivá a podobný metr, ale u nás na jedno dítě stačí se zamračit a on je cíťa a má problém a druhému zase tohle zdaleka nestačí, toho bych musela ztlouct nebo na něj řvát nebo nevím - vyhnat z domu na mráz? Jemu vyhovuje vysvětlovat a když nemám síly, tak lepší je nezajímat se o to, jak se snaží o vydírání. Což občas zkouší.

Tohle nechávám vyhnít, asi tak 3 x, když trucoval, jsem za ním zašla, řekla mu, že ho máme rádi..., ale - že tady chybu dělá on. Od doby, co chápe. Když byl menší, nechávala jsem vztekat, jenom jsem objala, když byl zlý, řekla jsem mu, ať přijde sám.

Je to s nimi těžké, ale nejsou to stejné děti.