Přidat odpověď

Jo a samozřejmě, že občas se vyskytlo něco, co bylo opravdu nezbytné. Tam holt poslechnout musela, ale právě tím, že když to šlo, aby si o něčem rozhodla sama, tak jsem se o to snažila, ta potom při tom opravdu nutném to s ní bylo také snažší.

A pak mám jednu kamarádku, má kluky od sebe 1,5 roku a ten starší toho mladšího nepřijal doteď (skoro 11 let a 9 let), ale tam mohlo mít vliv i to, že ten starší má pravděpodobně Aspergerův syndrom (u odborníků nebyla, ale něco tam určitě je a ten AS vypadá nejpravděpodobněji).....Přitom nejmladší sestru přija úplně v pohodě a stará se o ni neuvěřitelně, což je ale zase prý normální vzhledem k věkovému rozdílu (skoro 10 let), takže už to pro něj není konkurence.
Vztah bratrů je tím lepší, čím méně závislý program mají, takže čím jsou starší a samostatnější.