Přidat odpověď

Ahojky kočko, nedočetla jsem všechny příspěvky ke tvému tématu, ale musím reagovat - ač normálně bývám pasivní čtenářkou...
Já teda nechápu tvé kamarádky, které všechny mají naprosto bezproblémové děti a tím tě jen utvrzují ve tvém zoufalství z problematického syna. Nechci dělat chytrou, s naším dvouleťákem je většinou dobrá dohoda, ale určitě není vše jen růžové, to bych nikomu nenakecávala...
Věřím, že jsi ze synka zoufalá, ale já věřím na lásku - našemu pořád dokola opakujeme, jak ho milujeme, říkám mu, že ho budu milovat i kdyby sebevíc zlobil a že ho miluju, i když mu třeba nadávám...Že ho každou chvilku objímáme a líbáme ani nemusím říkat. Zároveň mu pořád věnuju pozornost, odpovídám a reaguju na něj, i když se třeba zároveň bavím s někým jiným. A on pak nemá potřebu si pozornost vynucovat zlobením...Vychovávám ještě manželovu puberťačku (14 let) z prvního manželství, takže malej není jedináček. Ale náš syn je na tom proti tvému synkovi líp, protože ty jsi měla miminko, které bylo potřeba opečovávat víc než starší dítě a dodnes asi potřebuje malá víc péče - maminka ji krmí, obléká, myje...zatímco tvůj synek musí všechno sám. Jeho chování by mohlo být volání po pozornosti, po lásce... Asi už jsi to taky někde slyšela a věřím ti, že jsi na pokraji sil a je to strašně těžké. Moc ti držím palce a i tvému chlapečkovi, protože myslím, že není zlý, že je jen nešťastný... Opravdu vám přeju klidné další dny a dej vědět, když se u vás něco změní k lepšímu