Přidat odpověď

Z toho, co píšeš, bych neřekla, že je tvůj chlapeček malý tyran. Vidíš to moc černě nebo jsi špatně pochopila tu knížku.
Klíčová věta je tahle:

"že i on má samozřejmě světlé chvilky, má smysl pro humor, rád se se mnou mazlí, to vše, když je v klidu, vše klape a hlavně po něm nikdo nic nechce."

Zkus toho po něm chtít míň, především bych upustila od požadavku, aby měl rád sestřičku. On si ji neobjednal, netoužil po ní, nepotřebuje ji ke spokojenosti. Do života jste mu ji umístili vy, což je samo o sobě dost velký zásaha a stačí úplně, když se naučí ji respektovat. Milování není povinné a dost možná, když si ho přestanete vynucovat, dostaví se časem samo.
Nechala bych ho prožít regres vrchovatě, do syta, se vším všudy, dopřÁvala co nejvíc chVil, které budou jen vaše a sestřička na ně nebude mít vliv.
Samozřejmě malou nešiď o nic, nedělej to na její úkor, jen je "nespojuj", co nejvíc to jde.
To, co popisuješ, není nic neobvykléha ani patologického. Já si sama z dětsví pamatuju, jak mi rodiče nadělili ve stejném věku jako u vás sestřičku a pak po mě začali vehementně vyžadovat, aby ji milovala a byla z ní nadšená. Vzhledem k tomu, že se na pozicích zakopali a časem ještě na mě hodili podstatný kus péče o ni, se vší zodpopědností a žádnou pravomocí, zbožňování se nedostavilo..