Přidat odpověď

Tohle mi vždycky připadalo principiálně špatně. Dítě se na mě vzteká a v tu chvíli pro mě nechová zrovna láskyplné city. Nevidím důvod, proč ho přeprat a násilím objímat. Je to trochu jak znásilnění - nechce, ale musí. To už ho raději nechám být, ať se uklidní sám.

Mimochodem, i když s tím vnitřně nesouhlasím, tak jsem to objímání zkoušela. Naprosto to u nás nefunguje. Holka začala zuřit ještě víc a kopala kolem sebe a kluk ječí jak pavián a kroutí se, až mi z toho objetí "vyteče" ven. Všechno trvá daleko dýl, než když si dítka nevšímám, případně, když ho strčím zuřit do ložnice, abych to nemusela poslouchat.