Přidat odpověď

Arzacheno,

Mám podobného syna. Ve třech letech mi řekl, že mě jednou zabije a svou sestru taky... Kolikrát do ní strčil dřevěnými vrátky, až jí rozseknul pusu (měl ve svém pokoji místo dveří nízká vrátka se špriclema, abych ho mohla izolovat od ostatních a přitom ale viděl, co se děje v bytě) Při přebalování, oblékání kopal jak šílený, do krve mi rozkopal tehdy zarostlý palec. Prvních 5 let života maloval jen černou a červenou barvou. Asi ve 4 letech prohlásil: „Kdybych byl věděl, že je na světě taková nuda, tak bych se snad radši vůbec nenarodil“. Když si měl vybrat v obchodě "kouzelný" talířek (malovala je kamarádka mojí mámy), vybral si zakouřený černošedý s milimetrovým náznakem modré. Čmáral po zdech, když jsem rezignovala, vyrýval čáry do omítky. Od roku a půl k nám chodila chůva (doporučil gynekolog kvůli záchraně těhotenství). Od dvou a půl let byl v soukromé školce Montessori. Přišel, nebrečel, okamžitě se zapojil, nosil skvělá hodnocení. Přestěhovali jsme se do nového domu, v prvních dnech hodil ve vzteku židli proti zdi a doslova promáčknul zeď ve svém pokoji. Kontaktovala jsem pár psychologů, nepomohl nikdo. Pomohlo jen kdysi několik rad na upevnění našeho vztahu: a) každý večer číst pohádku (já a ne táta) b) navazovat pozitivní fyzický kontakt (psali jsme tehdy na záda apod.) c) vybrat aktivitu, která baví dítě (opravdu baví) a pravidelně si udělat čas na tuto aktivitu pouze ve dvou (bez sestry, bez táty).
Trochu tě uklidním – před nástupem do školy přišlo nepatrné zklidnění. Dítě doma někdy propadá záchvatům vzteku, ale s tím, co bylo, se to vůbec nedá srovnávat. Ve škole se dobře ovládá a patří k nejlepším žákům, paní učitelka ho chválí za chování i za prospěch (i přesto, že ledacos přehlídne, přeskočí…nepozornost). Problémy ale byly ve státní školce a jsou i trochu v družině (má pocit, že všichni ho terorizujou). Někdy má zřejmě sluchové halucinace. Ráno se sejdou obě děti u snídaně, syn se začne vztekat, jeho vztek se stupňuje a řekne sestře: "ty na mě křičíš!" Jeho sestra kouká a já také, neboť do té chvíle nepromluvila ani jedno slovo. Je extrémně společenský, závislý na kamarádech (o které nemá nouzi), přecitlivělý - snadno se nadchne, snadno se rozpláče... Na testu předškolní zralosti udělal ten nejlepší dojem, z tábora předškoláků přivezl vynikající hodnocení, paní učitelka teď v 2. třídě nešetří chválou. Takže aspoň tak. Ale temperament opravdu dost na hranici, asi časem k nějakému psychologovi zajdeme.