Přidat odpověď

Ahoj TvTerezo,
nepřemýšlela bych, kde jsem udělala v životě chybu, i když tě k tomu tvoje deprese nutí. Každý žijeme, jak nejlépe umíme a i ty jsi žila jen tak jak jsi to v tu chvíli uměla a jinak to nešlo.
Ty tvé pocity odcizení vůči dětem jsou při depresivních stavech docela obvyklé. Gratuluju ti, že jsi udělala ten krok a šla za psychiatrem a léčíš se. Fakt, že uvažuješ o léčebně není známka toho, že jsi už úplně dole, ale toho, že jsi zodpovědná a chceš se vyléčit. Tak asi nebude ta odcizenost nedostatkem citu k dětem, jenomže někteér psychické stavy moc nedovolí prožívat intenzivní pocity. Držím ti moc palce, a´t ti je líp. PL není věznice a nikdo tam nikoho nemučí.