Přidat odpověď

ale tak letos jsme i mluvili, dcera je zvídavá a chce vědět ty věci okolo Ježíše, Jidáše atd. Mě nevadí jí to říct, spíš tak trochu teda z historickýho soudku, tu víru já nemám a tak ji předávat nemůžu/nebudu. Nechci ani shánět kočičky k posvěcení, umývat se vodou z potoka a jíst na zelený čtvrtek špenát a v pátek rybu - ačkoli tyhle věci jím ráda, nemám ráda když se mi diktuje kdy co mám dělat. Zrovna včera jsem měla fakt po dlouhý době docela chuť na vařený vejce, no nedala jsem si ho s vědomím, že jich tu dnes budu mít min. 10 (bylo jich víc ale část jsme nechali babičce) a budu mít co dělat to nějak zkonzumovat. Jo, ráda si dám bramborovej salát kdykoliv, jen ne když mě zlobí zažívání, a ono se to echt hodí na tenhle víkend aby se jedlo a vyvařovalo.... Nejsem zaujatá proti svátkům ani proti Velikonocům obecně, jen se mi to letos prostě nějak nehodilo do karty, jsem unavená, mám tady nad hlavu věcí, jsem na to sama a i když jsem se snažila s dětma udělat alespoň něco (pšenková travička, vajíčka, věnec na dveře, výlet za pokladem na Velký pátek), tak mám prostě dojem, že to nikdo neocenil. Děti jsou předojmovaný, šíleně zloběj, ničeho si nevážej a když se je zeptám co jsme o víkendu dělali, řeknou že NIC. Asi proto mám letos tak akorát pocit zmaru a připadám si, že honím svůj vlastní stín.