Přidat odpověď

Mně se stala s plácáním na zadek teďka kuriózní situace. Dceři sem dávala na zadek když jí byly asi čtyři a v noci furt lezla z postele. Taky tvrdohlavec. Nedalo se jinak. Pak už ňák nebylo potřeba, stačí na ni houknout.
Ale teď se ve škole poprala s kamarádem. Byla sem z té situace fakt mimo, naštvaná a unavená. Sedla sem si do kuchyně a bezmocně sem řekla: "Tak jako já nevím, co s tím mám dělat, opravdu nevím, co pomůže, abys to pochopila, to ti jako mám dat na zadek nebo co...?"
A ona: "Ano."
Já: "Vážně to pomůže? Myslíš, že tohle fakt pomůže?"
A ona: "Jo, mami, to pomůže."
"Tak jo, pocem, já ti jednu lupnu"
Po tomhle, jak se mnou vymetla, už nemám potřebu podobný metody vytahovat