Přidat odpověď

a nebo ještě jakž-takž občas funguje (ale to musím hlavně já v klidu zvládnout a neztratit nervy!) - nechat z nejhoršího vyvztekat, a pak až to nejhorší pomine, tak se snažit nějak pojmenovat, jak se on asi cítí, a nabídnout řešení. Ty se teď zlobíš, protože se ti nechce uklízet hračky a radši bys dělal xxx? tomu rozumím, taky se mi někdy nechce uklízet, ale víš co? zkusíme to spolu, nebo ty uklidíš aspoň toto a zbytek doděláme potom, nebo něco takovýho, prostě nějak to pojmenovat a navrhnout, co s tím.
neosvědčilo se mi poslat ho do pokoje a říct, ať přijde, až se uklidní - většinou se tam zasekl a trucoval a nepřišel, anebo naopak přilítl hned a vřeštěl a mlátil věcma... spíš potřeboval ten kontakt se mnou, ne abych ho posílala pryč. ale fakt na každého platí něco jiného. já z řekněme deseti konfliktních situací denně zvládnu v klidu tak půlku (možná), někdy ani to ne, jindy víc... to znamená, že i tak je těch infarktových stavů několik za den. ale snažím se, jde to těžko.