Přidat odpověď

Pracuji na tom už léta a jsme jednou nahoře jednou dole. Plácnutí beru jako své selhání, ale nemůžu si prostě pomoct. Jsem na ně sama a nemůžu z toho mít zvěřinec. Snažila jsem se ignorovat některé aktivity s tím, že je to přejde, ale bohužel to většinou přerostlo ve sport, takže co nejméně pravidel se mi neosvědčilo. Jsem cholerik a dobře, že ziji v době osvěty a nevnímám plácání jako recept. Pomáhá homeo a bylinky. Hodně odpočívat, neřešit ""věci"" ve smyslu rozbití a doma s tím počítat - prozatím. Pravidla nastavit a při prvních problémech zkusit upravit. Někdy nastavujeme špatně detaily i když princip zůstane. Hodně mazlit, být důsledný, plnit hlavně pozitivní sliby. Hlídat si výšku a tón hlasu. Když je prohřešek venku, ihned jdeme domů. Nesu. Ale..jednou nechám většinou prohřešek projít pouze s výběrem. Domů nebo ..., co vyberes? Teď jsem v krizi. A přemýšlím o odborníkovi. Pořád mám pocit, že tu opozici dětí způsobuji..