Přidat odpověď

Katko, v tomhle tě chápu, já mám také velice inteligentní dítě, které se ovšem nerado a nelehko přizpůsobuje autoritám a povinnostem. Také mě trápilo, že ho musím "lámat", a ve škole jsem zpočátku hodně bojovala s učitelkami, které mi zazlívaly, že s nimi v tom procesu lámání nechci spolupracovat. Ale postupně jsem přišla na to, že bohužel asi nějaká míra toho nucení a lámání je nutná, pokud chceme, aby se dítě naučilo žít ve společnosti a respektovat nějaká pravidla jejího fungování. A v neposlední řadě, aby mělo šanci zúročit svůj potenciál. Bez smyslu pro povinnost a bez umění překonávat překážky to bohužel nejde. Nemáš tak úplně pravdu v tom, že dospělý má vždycky možnost volby, vždycky ji nemá. Také musí často zatnout zuby a udělat něco, co nechce. Dítě by na takové situace mělo být připravené, nehledě na to, že není v jeho silách dohlédnout, proč je pro něj užitečné vědět a znát některé věci. Nikdo si v životě nemůže dělat úplně jen to, co se mu chce, to je iluze. Je samozřejmě dobré, když ví, proč to dělá, takže motivace je pro dítě určitě prvotní. Ale jak sama zjišťuješ, ke všemu dítě pozitivně nenamotivuješ, někdy je asi prostě třeba to podat jako povinnost, kterou je nutné splnit i přes nelibost dítěte.