Přidat odpověď

vokounku začalo to tak, že jsme na podzim minulého rok dostali doporučení na logopedii. Po 3leté prohlídne. Syn nemluvil a moc nechápal.

Já jsem u něho pozorovala zlom po prvním roce, kdy začal být hodně agresivní. Což se trochu zlepšilo, ale přetrvává do dneska. Doktorka to myslím i teď omlouvám obdobím vzdoru.

Potom jsme šli poprvé na logopedii, kde se nezdál logopedce. Jakmile dostane do ruky hračky, kartičky, ... staví je do řas, vyrovnává, rovná. Všechno musí být přesně na svém místě. Jednostranně ho zajímala jen zvířata. Od jednoho roku si hrát jen s tím. Občas chvilinku s mašinkama, ale to ho spíš zajímalo to stavění drah. Jakmile mu jen o kousek pohnu (i nechtěně) s něčím v jeho řadě je hysterák. No, ale to by bylo na dlouho. Mě se do té doby až na tu agresivitu zdál normální, ale já nemám s čím porovnávat. Starší syn je kombinovaně postižený a mezi další děti se moc nedostaneme. Až když otevřela knížku s obrázky a chtěla po něj ukázat kde co je. Kde je židle, postel, ... On vědět jen plyšového slona a to, protože je to zvíře.

Tak logopedka nám doporučila návštěvu klinického psychologa. Ten po podezření na pervazivní poruchu osobnosti, návštěvu psychiatra a SPC pro děti s poruchami autistického spektra.

Neurolog a foniatr byli naše iniciativa, aby jsme měli kompletní vyšetření. K neurologovi jsme stejně jeli se starším. Udělal mu EEG a nějaké další vyšetření. Foniatr mu udělat audiologické vyšetření sluchu, ale to se ani napodruhé nepovedlo, tak budeme muset ještě na vyšetření přes noc s přirozeném spánku.

Jinak nevim. Co navštěvujeme logopedii, tak se lepší a začal opakovat. Význam slov sice ještě moc nechápe, ale je to krok vpřed.