Přidat odpověď

Logopedie je dobrá věc. Něco podobného jsem absolvovala s nejstarším dítětem. Byl jiný než ostatní - evidentně a taky jsem neměla zkušenosti, protože byl první.
Dnes s odstupem cca deseti let přemýšlím, co nám to dalo. A kromě pozitivních výsledků díky logopedii,kdy jsme téměř odbourali řečovou vadu, tak nic dobrýho. Jen nervozitu, neustálé hledání informací, neustálou nejistotu, haldu papírů, času strávenéhop po vyšetřeních. Furt staženej žaludek, jak to dopadne, jak to dopadlo, co s tím dál, neustále o tom člověk přemýšlí. A nakonec stejně - člověka nepředěláš. Dnes si říkám, hlavně aby se děcku vštípilo pár věcí, co jsou podstatný pro život, aby se jednou umělo o sebe postarat a vyrostl z něj slušný člověk. A jinak, ať je třeba puntíkatej. A nikdo z těch odborníků není s ním 24 hodin denně jako já, aby mohl říct, že je takovej nebo makovej. Já těm diagnozam prostě už nevěřím. Nemohou na základě nějakých tabulek, půlhodinových sezení říct, co mu je, jak se to bude vyvíjet a co s ním se musí dělat. Nakonec nám v běžném provozu pomohly věci, ktrý žádného odborníka nenapadly. Ani nemohly, protože on v tom běžném provozu není s dítětem.