Přidat odpověď

Zkoušela jsem všechny rady, určit pevné hranice, ne znamená ne, přes to vlak nejede, odvrácení pozornosti (to jediné funguje, ale ndělej to stokrát za den, a když nejsi přímo v tu sekundu u toho, naštve se pro něco jiného), plácání na zadek (to v tomto věku trošičku pomohlo, bohužel), vyhrožování zákazem (notebooku, pohádek v televizi) - to taky trošku funguje. ale když se tak děje neustále, tedy hodně často, tak je to náročné. věřím, že si sousedi myslí, že se tu děje sodomagomora, ale fakt se to snažím řešit, nenašla jsem zatím nějajý recept mimo to odvrácení pozornosti nebo vyhrožováním zákazem, hranice má pevné, ale neustále je zkouší vztekáním překročit. ale i tak to je zlatíčko