Přidat odpověď

Trochu z jiného pohledu - když se řekne LDN ve státní nemocnici, vybaví se mi nedostatek personálu pro praktické účely (hlavně ošetřovatelky) a nadbytek papírování. Po praxi na tomto oddělení jsem byla přesvědčena, že je fyzicky nejnáročnější. Zároveň mi bylo líto i těch lidí, kteří tam leží. Chyběla jim komunikace a zájem, ale v tom chápu zas právě ten přetížený personál - nebylo kdy. Když už obstarali lidi (ranní úprava, hygiena, snídaně, zvonění, neustálé hlídání pitného režimu a napájení lidí, kteří žízeň nemají, pak nastal čas pro koupání a přestýlání pro ten den daných pokojů), pak zase dokolečka - hygiena, oběd, následné přebalování po obědě, kdo znovu potřeboval a neustále dokola). Do toho nějaký ten "týdenní program", co jest vytírání stolků, skříní, umývání stolků na jídlo.... Vše pečlivě zaznamenat každému do papírů. Nedivím se, že na LDN (v našem městě) je neustále střídačka v pracovnících. Na 30 ležících pacientů jsou pouze dvě ošetřovatelky. Pokud nelehnou se zády, tak to nevydrží psychicky a vyhoří. Já bych hlavně přála všem, aby bylo více personálu. Já měla to štěstí, že díky praxi jsem tam byla vlastně navíc a měla jsem možnost občas prohodit i pár slov s pacienty a bylo vidět, jak je to vždy "probralo" a pookřáli.
Jak tu někdo psal, že se neřeší dekubity...? To mi přijde už moc - u nás tedy se řeší, jednak ošetřováním proleženiny samotné a samozřejmě i polohováním. Také je u nás rehabilitace (tu má na starost zdr. sestra).