Přidat odpověď

Do práce jsem šla po 5 měsících, ze synem zůstal doma na půl roku manžel, poté jsem sehnala "slečnu na hlídání", která mi hlídala syna do té doby, než šel do školky. Ač jsme se původně neznaly, staly se z nás kamarádky, syn jí bere jako "rodinnou přítelkyni či příbuznou", navštěvujeme se a plánujeme, že syn jednou bude hlídat její, nyní malé, děti.Hlídala kolikrát i přes noc či více dní, když jsem byla na služební cestě, hlídá občas i nyní, když jedu na několik dní pryč. Často, zvláště když již byl syn starší, hlídali i mí rodiče. Samozřejmě se na péči o syna výrazně podílel manžel.Oba s manželem máme náročnou (prakticky stejnou práci) s množstvím přesčasů, častými služebními cestami a pobyty. Myslím si, že mne syn v kariéře nikterak neomezil,přesto jsem nikdy neměla pocit, že by se to zatím nějak projevilo na našem vztahu. Snažila jsem si vždycky udělat na něho čas a komunikovat s ním, samozřejmě třeba na úkor úklidu apod. V principu jsem chodila do práce a po práci jsem se věnovala synovi, všude jsem ho sebou brala. Několikrát jsme ho s manželem brali i na služební cesty, což se mu líbilo a rozšířilo mu to obzory. Často se mnou (ale is manželem) chodil do práce, přijde mi důležité, aby dítě již od mala vědělo, kde jsem a co dělám, když nejsem s ním. Nyní mu je 12 let a myslím si, že náš vztah je velmi blízký a bezva, zatím se mnou ještě pořád rád tráví čas a rád se mi svěřuje. Samozřejmě, zvláště v naší společnosti, se asi každý, kdo zvolil takovouto relativně alternativní cestu, zamýšlí, jestli dítě nepoškodil (on se ho na to občas taky někdo "rád" zeptá). Celkově jsem spokojena s tím, jak jsem se rozhodla, kdybych se rozhodovala znovu, nic bych neměnila. Syn vypadá spokojeně, na mne coby pracující matku je pyšný a počítá s tím, až se jednou ožení, že se na péči o děti a domácnost bude s manželkou podílet na půl, protože manželka bude samozřejmě "krásná, chytrá a úspěšná a pracující". Po porodu moje potřeba se realizovat v práci nezmizela (jak mnozí předpokládali), naopak jsem chtěla zvládnou práci i "šťastné dítě" a snad to všechno zatím dopadlo o.k. a celá rodina jsme s tímto systémem spokojeni. :) Většinou tady nepíši, občas si něco přečtu, ale soubor negativních odpovědí mne tentokrát nedal :) myslím si, že i hodně pracující matky můžou mít happy děti.