Přidat odpověď

Ona je hlavně otázka, zda nutně musí dětství stát za starou bačkoru "jen" kvůli tomu, že moje máma je v práci místo 8 hodin 9, někdy 10, ale mezitím se mi věnuje někdo, kdo mě má rád.
Ono to asi nebude jednoznačné. Podle těch příběhů, co tu čtu, mi z toho vychází spíš to, že pokud je matka kariéristka, ale jinak milující máma, která mi věnuje veškerý čas, co není v práci, je něco jiného, než když i v tom zbytku času stojí za prd a není prostě máma vůbec. Samozřejmě je to i o míře, pokud někdo dokáže obsloužit vedoucí pozici za 8, vyjímečně za 10 hodin, nebo je 10 hod standard a k tomu vícedenní služební cesty. To ho pak to dítě sotva zná a logicky se upne na někoho jiného, kdo mu je bližší. Taky je velký rozdíl, zda ten někdo je chůva, která mu pak zmizí ze života, nebo milující člen rodiny.