Přidat odpověď

Znam jich celkem dost, rekneme 10, 20, 30? Proste spoustu kolegyn, klientek, kamaradek z pracovni oblasti, vcetne sebe.

Pokud bych mela najit nejaka trochu obecne platna pravidla - tak jednoznacne vsechny (jsme) delaly/rozbihaly karieru driv nez prisli na radu deti. Osobne jsem treba byla na vrcholu tesne pred prvnim ditetem, od ty doby (planovite) stagnuju.
Vedela jsem ze musim pockat s detma az do doby, kdy si budu stopro jista, ze je nikdy nebudu obvinovat z ohrozeni nebo zniceni me kariery, a to jsem dodrzela a dari se mi to.
Priznam se ale ze moje stagnace sice byla iniciovana detma, ale kdybych je nemela tak bych asi moc dal uz nemela silu a energii jit - proste mi to staci.

Co se pece o deti tyce, tak jendak se jim venujeme v nepracovnim case velmi intenzivne a aktivne, coz podle mne vyvazi i mnohem delsi cas straveny spolu ""nekvalitne"", a pak to je otazka zajisteni logistiky, skolky, jesle, skoly, kluby, krouzky a chuva na doprovod.

Nemam rada stereotypni uvazovani, ktere automaticky predklada, ze deti matky s dobrou karierou to necim odnesou. Nemyslim si ze je to pravda. Znam spoustu opacnych pripadu, kdy deti matky na plny uvazek jsou nervni vic nez je zdravo, a taky nezobecnuju ze tomu tak musi byt vzdycky.

Deti mame 2, a myslim ze jsou naprosto v pohode. Zadne drama se nekona, jsou oba velice chytri, spolecensti, nekdy vztekli, nekdy k zulibani. Proste celkem normalni deti, ktere ale teda vyrustaji v tom, ze holt maminka a tatinek kazdy den jdou do prace, a ke spani ctou pouze 1 pohadku, protoze pak jeste musi pracovat.

Nejdulezitejsi vec je podle mne partner. Musi to byt proste clovek, ktery dokaze vedle sebe zenu v kariere tolerovat a podporovat, a to se tak casto mezi chlapama nenajde. U nas se treba jedna o dvou-karierovy vztah a to je skutecne casto logisticky a diplomaticky orisek. Ale oba dva jsme do toho sli s rekneme informovanym-rozhodnutim takze se proste snazime a pracujeme na tom.

Kdyz jsem byla mlada holka a jeste zamerena pouze na karieru a vyber toho jakz-takz idealniho partnera pro zivot podle mych predstav, tak jsem si vzdycky tukala na celo, proc (temer) vsichni chlapi-karieriste maji manzelky-na-plny-uvazek. Dneska se sama sobe smeju, jak jsem to mohla nechapat. Jestli si nad necim dneska nekdy postesknu, nebo si postezuju, nebo mi neco chybi, tak je to vesmes jedna a ta sama vec: "jo kdybych tak mela doma manzelku!".