Přidat odpověď

Myslím, že klíčové je, co rozumíš kariérou.

Osobně ve svém okolí neznám žádnou ženu, o které mluvíš - která by měla malé děti a zároveň se "kariérně" věnovala takové práci, kterou by nešlo dělat z domu nebo po večerech.

Jde opravdu o to, co myslíš kariérou - že bude šéfkou? Že vydělá dost peněz? Že bude dobrá a "zavede" se v oboru?

Já sama třeba Tvá kritéria nesplňuji, protože moje práce jde dělat z domu a nejsem závislá na "chození" někam. A třeba vím, že ze mě nikdy nebude "šéfka" toho tradičního střihu, protože to je náročné na čas a já chci s dětmi být v kontaktu, dokud jsou malé, a to by se moc neslučovalo s chozením domů v sedm večer, několikadenními služebními cestami apod.

Ale v oboru se vzdělávám, vydělávám myslím poměrně slušně, stíhám vodit děti na kroužky, cvičit s nimi na nástroje, teď se mi to moc hodí, protože se můžu postarat o nemocného manželova strejdu, vozit ho do špitálu a tak. Kdybychom oba dělali tu tradiční kariéru, při které se musí být fyzicky v práci, tak bychom to asi moc nedávali, přesto nemám pocit, že bych rezignovala na svůj vlastní profesní rozvoj. A navíc mám pocit, že investuju do něčeho, co se vyplatí - když věnuju nějakému zaměstnání 120 %, tak stejně, když odtamtud odejdu, tak tam po mně za pár měsíců neštěkne ani pes.

Nevím, zda jsem Ti pomohla, asi moc ne, protože vlastně neodpovídám přesně na zadání Tvé otázky.