Přidat odpověď

To braní do práce bylo vždy spíše akutní provizorní řešení již u staršího dítěte, tak od první třídy, když už se relativně sám zabavil, třeba po nemoci, když nebyl ještě schopný jít do kolektivu. Manžel si bral syna občas do práce teda i na mateřské, ale u něho na to všichni koukali spíše s obdivem :). Oba ale pracujeme ve specializovaných oborech na vedoucích pozicích, především manžel již i před narozením syna, já o něco později. Myslím, že nejdůležitější je, aby to byla dohoda obou partnerů, my jsme se třeba na OČR od začátku střídali dle pracovních možností. Od začátku fungujeme jako dva rovnocenní rodiče a myslím si, že zvlášť když byl syn malý, tak měl dost nadstandardní vztah s otcem oproti jiným dětem, teď se to už vyrovnalo. Nejvíc důležitý mi přijde, aby se člověk do mateřské v práci dostal na pozici, kdy se stane špatně nahraditelný. Na vedoucí pozici se mnohem lépe organizuje čas včetně i kroužků apod. , pracovní doba je více flexibilní. Myslím si, že úplně nejnáročnější je nastoupit do práce po 3 leté mateřské s dítětem začínajícím ve školce, nutností stihnout vyzvednout apod. Jak dítě tak matka to mají najednou strašně náročné a musí to být náročné pro celou rodinu. To bych asi nedala. U nás to všechno probíhalo tak postupně a jednodušea vlastně to vůbec až tak náročné nebylo.