Přidat odpověď

Žubko,

já to mám podobně v tom smyslu, že netoužím po kariéře ve smyslu být někde zaměstnaná a stát se tam pak šéfovou, protože si říkám - a co z toho? Nechci už nikdy "chodit do práce" a mít nadřízeného, plně mi vyhovuje být nadřízená i podřízená sama sobě ;-))

Také vidím větší smysl v tom věnovat se fyzicky i psychicky spíš dětem (ale k tomu jsem dospěla až časem), ale práce v domácnosti na rozdíl od Tebe považuju za nutné zlo a jako dítě z chudé rodiny mám navíc obsesi, že si za žádných okosi nemůžu dovolit přestat vydělávat.

Ale pokud to jen trochu půjde, nechci už nikdy být zaměstnanec a chci mít možnost si své časové možnosti do určité míry řídit sama, i s těmi všemi negativy, co z toho plynou.