Přidat odpověď

Žubko, já se hlásím
Také se přitom nepovažuji za úplného hlupáka, mám nějaké to vzdělání, i když tedy žádná sláva, byla jsem málo ambiciózní už na studiích. Práce po škole mě bavila, měla jsem i slušně našlápnuto k nějaké té "cestě výš", ale jakmile se mi narodilo první dítě, úplně mě to přestalo zajímat. Pořídila jsem si rychle druhé dítě a péče o ně mě úplně pohltila. Ale tím tedy nemyslím, že by se ze mě stala nějaká slepička, jejíž obzor končí na pískovišti a která řeší jen plínky, ale hrozně mě bavilo sledovat, jak se děti vyvjejí, učit je, ukazovat jim svět, vymýšlet pro ně aktivity ... Přišlo mi, že to je konečně činnost, která má opravdu smysl, naplňuje mě, a kterou si mohu dělat svobodně přesně podle svého. Do práce jsem se nehnala, chtěla jsem si užít a vychutnat pohodový rodinný život, protože to je něco, co se už nebude opakovat. Navíc jsem neměla k dispozici žádné hlídací prarodiče. Trochu znovu pracovat a také trochu dohánět vzdělání jsem začala, až když šly děti do školy. Samozřejmě s tím vědomím, že léta přerušené "kariéry" mají své důsledky, ale to je daň, která mi za to stojí, takhle jsem si ty priority stanovila.