Přidat odpověď

ve druhém pololetí první třídy dělá dcera psací písmo (předtím jen hůlkové a tužkou, od února psací a perem), plus ve čtení všechna malá písmenka a souvislý text (předtím jen všechna velká a text ve slovech, max. kratičké věty), mají tu genetickou metodu čtení. U čísel jsou zatím pořád do 10 ale to mi vůbec nevadí, naopak, předtím dcera příklady jen odhadovala nebo pořád počítala na prstech, teď už si je jistá a ty kombinace sčítání a odečítání (a větší/menší/rovná se) má tak nacvičené, že už krásně "od pohledu" vidí výsledek (to je podle mě hlavní cíl - aby děti měly ty čísla fest pod kůží a nechybovali, pak teprve se dá jít dál a stavět na tomhle získaném základu složitější příklady, já jsem zářný příklad toho jak to dopadá, když se tahle fáze nedotáhne - v jednom psychologickém testu založeném na opakovaném sčítání a odčítání jednoduchých číslic jsem totálně propadla, ostatní měli během časového limitu spočítané vše, já 3! řádky (z asi 20ti)....

řeším něco podobného, jedeme teda ale na 2 roky, v té cizí škole se učí bilingvně (oj, nebo se to píše bilingválně?) no prostě vyučovací jazyk AJ + místní jazyk (těžký), což chci vyjednat aby dcera nemusela (není sice v AJ začátečník ale plynulá taky ne), no vzhledem k věku ji doporučili do 2. třídy , což by teoreticky odpovídalo, jenže u nich to třeba v matice znamená sčítání a odčítání trojciferných čísel + začátek násobilky, v AJ už rozlišování slovních druhů a dost psaní (chůďě sotva začla pěkně psát, tak jí překopou její chápání slov s anglickým rozdílem ve fonetice a spellingu). Tak se právě připravuju na tel. konzultaci jestli by mi napsali ještě rozvrh pro první třídu a možná bych radši aby šla jakoby zpět. Můj dojem je, že stres bude mít přestěhováním a změnou školy už dost velkej, tak ať má aspoň šanci zažít úspěch aby ji to mohlo začít aspoň trošičku bavit, a objem vzdělávání stejně budem dolaďovat spolu, domácí školou (i když neoficiální, oficiální by pro nás znamenalo hodně přezkušování, a navíc já bych opravdu ráda aby tam chodila do školy mezi děti, jedeme úplně sami, žádná komunita čechů tu není tak aby tu nebyla jak kůl v plotě, navíc synek tam může taky chodit do školky, tak aby on chodil a ona ne je řešení nanic).