Přidat odpověď

v tom ti samozřejmě nikdo nebrání.

ale pokud by se teda ten můj kamarád postavil ke své nemoci způsobem, že se o ní nebude starat, však to nějak dopadne... a kromě 3 dětí by tím své ženě pověsil na krk nemohoucího lazara, a já bych u toho byla a viděla to, tak se mu prostě pokusím říct, jestli si opravdu uvědomuje následky svého jednání a nejedná pouze v momentálním zamlžení mysli. pokud bych ho viděla, že si třeba s klukama na fotbale dává panáka, kterého by měl přísně zakázaného (to je jen příklad), tak mu zkusím připomenout, že by to neměl dělat, přestože má chuť.

a to že někomu řeknu - byť opakovaně - svůj názor, to není manipulace. to by potom vlastně neexistovala diskuze, rozhovor, pokec... nic. protože by všichni byli manipulátoři a s každým manipulovali. manipulace by byla, kdybych ho nějak citově vydírala, vyhrožovala mu a podobně.

třeba můj děda byl nemocný a o svou nemoc se nestaral. docela dlouho. pak se mu najednou rozsvítilo, ani nevím proč a starat se začal - leč pozdě. pak mu ufikli nohu a několik let do smrti si nadával, že se na tu nemoc vybodnul.

takže i v tomto případě bych brala jako svou morální povinnost říct člověku, že nesouhlasím s jeho jednáním a že ho v tom nebudu podporovat - a nebudu zavírat oči a tvářit se jakoby nic jen proto, aby se mnou nepřerušil kontakt a já se na to jeho zbytečné sebezničování mohla koukat až do konce.