Přidat odpověď

Ne tak zcela. Já prostě vysvětluju jednoduché pravidlo - v aj je pevně daný pořádek slov vě větě, ale v češtině nikoliv (už jen to jim často pomůže si uvědomit, proč že se to kruci neřekne tak, ale jinak). A pak to jede - oznamovací věta podmět (kdo, co), přísudek (sloveso). Tázací věta - přísudek, podmět. Záporná věta - podmět, přísudek. Pak jim říkám, že některá slovesa ten zápor i otázku umějí udělat sama - to be, to have, can, must, may. Ostatní slovesa to ale samostatně neumějí a je jim potřeba pomoct - pomocná slovesa. Pomocná slovesa za to plnovýznamové udělají všechnu tu práci - udělají zápor (do not, is not), udělají i otázku. Pak je tam i to plnovýznamové - to dodá ten význam. Často studenti právě nechápou, proič je tam to do, is, a chtějí to překládat, apod. S tímto vysvětlováním by se možná dalo polemizovat, ale většině lidí to tak funguje, prostě to takto pochopí. Vysvětluješ gramatická pravidla, ale jakoby zjednodušeně a lidem srozumitelně.