Přidat odpověď

Mně čím dál víc přijde, že tahle schopnost naposlouchat souvisí víc než se samotným hudebním sluchem se smyslem pro rytmusschopností vnímat a schopností reprodukovat, i člověk s hudebním sluchem ho nemusí mít a stejně tak člověk bez sluchu ho mít může a to ještě více či méně rozvinutý. Někdo může dobře slyšet, ale nemusí dokázat reprodukovat, někdo neumí ani jedno, někdo dobře zreprodukuje, pokud se mu nahradí špatné slyšení (vnímání) jiným vstupem (třeba přes zrak, hmat - třeba u dyslektiků měkké a tvrdé pomůcky na vnímání i/y).

Vzhledem ke šířce škály schopností vnímat a schopností reprodukovat se nedá určit nějaká univerzální metoda. Někomu vyhovuje víc to, jinému ono. I proto by měla být skupinová výuka pojaté tak, aby se těch metod učení zařadilo co nejvíce, ay byla větší šance, že se to, c chceme, naučí co nejvíc lidí. Zatím jsem se, bohužel, setkala pouze s jedním nebo druhým.

Já funguju čistě na vysvětlení pravidel a uvádění příkladů. Čím univerzálnější pravidlo (ať už ve výslovnosti nebo v gramatice), tím pro mě lepší. Byla jsem schopná na gymplu psát bezchybné písemky, ač jsem významu vět vůbec nerozuměla. Na druhou stranu jsem nebyla schopná nahlas číst ani mluvit a vyslovovat koncovku -šn (station, exhibition) jsem se učila několik měsíců, o výslovnosti slov jako conscience, vengeance ani nemluvím. Naprosto mi vyhovují učebnice typu Der Die Das, úplně mimo jsou pro mě ty, kde není slovo česky a jsou k tomu různé řady poslechových CD, z těch se nenaučím nic ani s učitelem (viz 4 roky na gymplu). Absolutně k ničemu jsou pro mě hodiny s rodilým mluvčím .