Přidat odpověď

Jahalo, to je právě ten omyl, co se tu neustále točí dokola. Já o nespolupracjích rodičích píšu celou dobu a nikoho nezavrhuji.
Problém je v celé této komunikaci a je zde velice dobře patrné, jak pak vznikají konflikty mezi rodiči zdravých a postižených žáků. Vypozorovala jsem, že jakmile se objeví argument, který jen poukáže na určitá úskalí, hned je z autorky takového příspěvku netolerantní odpůrkyně, která žije ve vidlákově, protože na západě je všechno jinak, a zaplaťpánbůh že já žiji v civilizované splečnosti. Špatné zkušenosti některých přispěvatelek zde se zazdí, jejich pocity se netolerují, nepřipouštějí a místo toho, aby se to někdo snažil opravdu vysvětlit, tak se tu vyhrožuje "befelem". Pak se ale nemůžeme divit, že i ti, co se ptají, zajímají, zjišťují dopředu, vyjdou z podobných konfrontací dost zmateně a jejich zájem se něco dozvědět postupně mizí.
Mám kamarádku, co má autistického syna na naší ZŠ, jsou ve třídě dva a ok. Spolužačka má devítiletého syna s Aspergerem a opravdu mi o něm a ostatních rodičích hodně vyprávěla - četla jsem i její práce na toto téma. Zajímá mě to. Navíc má několikaletou praxi s postiženými a i duševně nemocnými lidmi. Můj bratr je postižený po úraze. Přesto - když se snažím diskutovat, vycházím z toho jako ta neinformovaná, xenofobní a nepřáteská osoba, která kazí jakékoliv pokusy o přátelskou a tolerantní společnost.
Aby na mě pak někdo útočil, když vyjádřím obavy z určitého negativního chování (agresivita), když popíšu bezmoc ostatních rodičů, nebo jiní zde napíšou, jak ZŠ kvůli zmršené integraci protrpěli, to se pak nelze divit, že taková diskuze nic nového nepřinese. A to píšu o lidech, co se zajímají a diskutovat chtějí - co potom ti, co jsou odpůrci od počátku a diskuzi ani nepřipouštějí?