Přidat odpověď

moje nynější spolužačka (jsme dálkové studium socprac) mi vyprávěla co zažívá jako místostarostka jedné menší obce, taky docela drsný story. Ona je přesně ten "hodný" typ co se snaží každému vyhovět i když ten druhý s ní nejedná zrovna v rukavičkách. Není to žádná vyjukaná mladá žába ale máma od rodiny, děti už má větší. I tak si to hrozně bere, ale říkala, že jí nesmírně pomohlo jakési školení asertivity, kde jim dali pár praktických rad: že každý má právo být naštvaný, ale ty máš zase právo nemuset s tím nic dělat. Ty řešíš tzv. "věcnou", ne emoční část toho člověka. No a říkala že v praxi se jí ulevilo až když zavedla, že stížnosti se vyřizují písemně. Prostě dřív jí tam lidi přišli a valili to na ní (kde nejí posekaný jaký obecní trávník, čí pes vrčel na koho, že je někde díra v chodníku apod.), teď zavedli že se zabývají pouze písemně podanými žádnostmi, takže každému takovému stěžovateli podá papír, tužku, řekne "zajímá nás co si myslíte o dění v obci, ale abychom to mohli projednat v zastupitelstvu, potřebujeme písemný podklad, napište mi to tady s datumem a podpisem a my se tím budeme zabývat". No a prý jednak to ty lidi docela zastaví v tom negativním jednání, a taky si prý každý druhý svou stížnost rozmyslí, když to má dát písemně a s podpisem. Třeba by něco podobného šlo udělat i u vás, abys to nemusela poslouchat (chápu, že od invektiv typu "gádžovka" tě to asi neuchrání, ale od jiných třeba jo).