Přidat odpověď

posílám pohlazení, radu bohužel nemám. Ono pouštět to jedním uchem tam a druhým ven je sice krásná rada, ale dlouho se to dělat nedá. Jak to v tobě bouchne, můžeš si i ublížit, složit se. Psycholožka je fajn, snad pomůže. Já mám to štěstí, že jsem tlama a opravdu si nenechám všechno líbit, takže pokud jsem měla problém s nějakým zákazníkem, prostě jsem mu ke konci ostřejšího rozhovoru řekla, že opravdu nejsem žádný hejpočkej a pokud se mu nelíbí, jakým způsobem dělám svou práci, ať si jde platit k někomu jinému nebo napíše stížnost na ministerstvo práce a sociálních daní, spánembohem.
Ze začátku jsem z každého konfliktu byla rozhozená i týden, dva...nestojí ti to za to. Venku je krásně, běž se projít, jestli máš tu možnost a mysli na ty lidi, kteří tě mají rádi a ví, že svou práci děláš dobře Mně strašně pomáhalo to, jak se lidi ke mně začali na ulici hlásit, zdravit mě, povídat si se mnou...taková banalita (pro někoho), ale mne to nakoplo vždycky v tom smyslu, že opravdu nejsem ta kráva, která umí jen sedět za kasou bo na infu a k ničemu jinému by se nezmohla.