Ano, v pubertě, kdy jsme si s tím moc hlavu nelámali, kde jsme..
Můj otec s mým tehdypřítelem u nás doma, ale byli jsme pod peřinou, nebylo to jednoznačné.. Nic neříkal a vypadl a my hráli divadlo, že ho zrovna lochtám.. Pak už jsme si dávali bacha navzájem
Otec nic neříkal, my se mu den vyhýbali a pak už dobrý. Bavil se normálně a nijak to nekomenttoval, i když těžký to pro něj být asi muselo (i když jsme si tenkrát mysleli, že si toho určo nevšiml a skočil nám na to).. božínku, to jsme byli bezstarostní a v pohodě! dnes s manželem řešíme, kdy půjdou děti spát, abychom se mohli přiblížit na metr. Naše děti jsou děsní kazi*uci!