Přidat odpověď

Pawlo, jedna moje příbuzná má taky postiženého chlapečka, bohužel je na tom celkem špatně, o sebe se nikdy nepostará
Před ní jsem o tom nikdy ani nepípla, je mi jasné, že to každodenní trápení, které si prožívá se nedá s tím mým vůbec srovnat. A moc ji obdivuji, jak to zvládá.

Jenže každý máme jiné problémy a mě prostě trápilo tohle. Tisíckrát jsem si říkala, jak jsem ráda, že je malá v pořádku, ale ty blbé myšlenky se mi nikdy nepodařilo zahnat úplně. A ten, z mého pohledu, necitlivý přístup a naprosté nepochopení i těch nejbližších mě zraňovaly ještě víc.