Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

No, vidíš. A tady tolik propíranej Apolinář byl v tomhle celkem v pohodě. Žádný omezení sem víceméně neměla, sice celou dobu monitor, ale to mi přišlo logické, kanylu sem sice dostala, ale až po dvanácti hodinách, co mi praskla voda a to kvůli antibiotikám nikoli předcházejícímu SC. Na lůžku sem sice byla, ale normálně v sedě, což mi vyhovovalo a mohla sem jít i do sprchy, prostě mi na tu chvíli odpojili. Nechala sem si ke konci píchnout epidurál, protože už sem byla fakt hodně unavená (voda mi rupla v deset večer po docela aktivním dni), takže sem měla císaře v epidurálu. Mimino se ze mě snažili vyklepat horem dolem, ve stoje i na bobku a řekla bych, že víc už se snažit fakt nemohli, když se to nepohnulo ani po oxytocinu, do deseti minut sem šla na sál. Mimino už bylo hodně unavený, ale v pohodě. Mazali s ním na vyšetření, ale nakonec ani snad kyslík nepotřeboval, takže mi ho ani nemohli přiložit. Manžel sice na sále být nemohl, ale zase musím říct, že sme se o to ani nijak nehlásili, každopádně mimino viděl, mohl být přítomný u všeho, co s mimiňourem prováděli a tuším, že ho dostal i do ruky. Mi ho přinesli ukázat, když mi šili, dokonce dvakrát. Jen tak v ručníku a pak i zavinutýho.
Myslím, že přístup mi přišel naprosto v pohodě a adekvátní komplikacím. Porodní asistentky byly nesmírně milé, pít sem taky mohla, jak sem potřebovala. Snad jen že je to velká porodnice, tak holt kdo prošel, ten si šáhnul, připadal sem si trochu jak pornohvězda, ale na obranu doktorů musím říct, že se fakt snažili o sto šest, aby to šlo přirozeně a holt, když sem se neotvírala, tak jim nic jinýho nezbylo, než zjišťovat, jaká je situace :)