Tak tak.
Když mě někdo starostlivý z příbuzenstva obtěžuje nesmyslnýma otázkama, co budu dělat, až děti povyrostou, odpovídám, že v tom mám celkem jasno: budu bydlet v takovém velkém domě s obrovskou kvalitně oplocenou zahradou, personál mě bude dobře krmit, jako pracovní terapii si budu šít svoje milované patchworkové pokrývky a dloubat se v záhonech a děti ke mně pustí jednou za měsíc na hodinu. Doufám, že do té doby nezruší blázince.