Přidat odpověď

Narodila jsem se a vyrůstala v Praze, žila jsem zde dlouhých 24 let. Od chvíle, kdy jsem si tak nějak začala uvědomovat vlastní názor a pocity jsem město začala v podstatě nenávidět, hlavně ten hluk, smrad, špínu a neskutečné davy lidí a aut. Byla jsem šťastná za každou chvilku strávenou na chalupě, se skauty na výpravě, u koní, na táboře, později na dovolené...
Takže ve chvíli, kdy to bylo možné, stěhovali jsme se s manželem ven. Bydlíme na maličké vesnici (cca 25 chalup) 15 km od okresního města, kam manžel dojíždí do práce.
Takže jen pár postřehů v našem konkrétním případě:
1) dopravní dostupnost - autobus jezdí jen 3x denně, takže spoléhat se na něj nedá
2) 6 km daleko máme nejbližší obchod, školku, školu, poštu, lékaře -- ve školce nám syna nevzali (brali 14 dětí a 26 dětí odmítli!), lékaře zde využíváme jen dospěláckého a zubařku, od dětské jsme rychle utekli :D
3) 15 km do nemocnice a celkově do supermarketů a dalších obchodů
4) přes údolí na druhém kopci 3 km vzdušnou čarou máme vidět nově postavenou dálnici, v některých dnech je dost výrazně slyšet - občas mě to vážně rozčiluje, ale nezbývá mi, než si zvyknout, stěhování jsem již zavrhla (ono je fakt těžké někde začínat od začátku).
5) nemáme blízko žádnou hospodu
6) jsou tady celkově horší pracovní možnosti a je to výrazně hůře placené

Naše koně máme za barákem a nemusíme se nikde handrkovat s ustajovatelem v jiné stáji, děláme si to po svém a to je na tom to nejúžasnější! Absolutně není problém se tady domluvit s odvozem hnoje (hned několik zájemců), sehnat traktor na usušení vlastního sena atd. Všichni ve vesnici se známe a navzájem si pomůžeme, když je třeba (ano, vzali nás mezi sebe bez problémů, je tady přistěhovalců povícero). Báječná je "klubovna" na návsi, kde občas uděláme nějakou společnou akci (teď tam zrovna chodí chlapi koukat na hokej). Je tady autodílna a manžel si tam spoustu věcí a oprav může "odpracovat" (ten umí to a ten zas tohle...). Chybí mi třeba cibule a není problém zaběhnout za sousedy, jestli by nějakou měli. Mám vlastní zeleninu ze zahrádky a spoustu ovoce všeho druhu. Do budoucna se chystáme pořídit i slepice a další užitkovou zvířenu...

Miluju to tady, i když občas si člověk trochu připadá jako kůl v plotě (jsem na mateřské, takže mi někdy chybí trochu styk s lidma, jak jsem byla dřív zvyklá z práce...). Ale za tu možnost se odpoledne klidně jen na půl hodinky sebrat a zajít do lesa, to prostě stojí :)

Bydlení na vesnici má své kouzlo, ale jen pro toho, kdo to tak opravdu vnitřně cítí. Osobně už bych se v životě do města nevrátila!