Přidat odpověď

No já bych asi v podobném případě nedokázala lichotit bez ironie.

Kamarádka v podobných situacích pošle dotyčného s úsměvem kamsi v podobném stylu jako on, na podobné týpky to funguje kupodivu dobře, většinou se chytnou za nos. Ale to já třeba nedokážu.

Při svojí povaze bych se tím asi chvíli užírala a po čase bych to při nějaký příležitosti nevydržela a řekla mu, co si myslím: že se slušně ptáš, tak by on mohl taky slušně odpovědět, když je jediný, kdo tomu rozumí. Že ho rozhodně nechodíš otravovat kvůli každý blbosti, ale jinak nemůžeš dělat dobře svojí práci. Že chápeš, že se mu může zdát divný, že nerozumíš něčemu z jeho oboru, ale on zase určitě nerozumí tomu tvému.

Já si myslím, že nejhorší je si nechat všechno líbit a s pocitem, že toho člověka potřebuju, mu musím lézt do zadku.