Přidat odpověď

Ukázat, že existují jiné jazyky než čeština, není těžké.
Dítě vidí, že se koukám na filmy v angličtině, pouštíme mu pohádky v angličtině... nebo klidně i v jiném jazyce, třeba jedno DVD o parních vlacích má v němčině. Neděláme to ale cíleně, prostě tak žijem.
S cizinci se syn taky potkává, v souvislosti s naší prací.

Jinak můj osobní názor (coby učitelky angličtiny) je, že učit batole cíleně jazyk pomocí obrázků s medvídkama, nablblých písniček a podobných skopičin, je na nic. Pokud to dělá dobře mamince, ať si to dělá, ale reálně to dítěti z toho jazyka nic nedá. A to ani z výslovnosti, což je věc, kterou se teď často operuje (jako že batole, když už nic jiného, aspoň se naučí vyslovovat hlásky, které by mu později šly hůř), jelikož 99% matek "neangličtinářek" (a ostatně ani většina lidí, co tu angličtinu třeba i učí...) tu výslovnost stejně dobrou a autentickou nemá (když vezmu v potaz třeba i přízvuk).

Lepší to není ani v "profesionálních" zařízeních - mám příbuznou, která učí v soukromé anglické školce... je původem cizinka z východu, není jí rozumět a anglicky mluví na úrovni deváťáka... ale asi to rodiče nevědí a mají dobrý pocit z toho, že jejich dítě se učí angličtinu s cizincem.

Osobně si myslím, že vystavovat dítě jazykům je velmi vhodné a prospěšné, ale myslím si to o autentických situacích. Tedy když já třeba pravidelně telefonuju v cizích jazycích se zákazníky, když míváme cizojazyčné návštěvy, když celá rodina koukáme na anglické filmy a pohádky (na české prakticky nekoukáme vůbec...)... tak pak to dítě nasaje ty principy líp.
Ostatně v životě se mu budou víc hodit fráze z reálných situacích, než slova typu "medvídek", "panenka", "štěňátko" atd.