Přidat odpověď

Neučím, ani jsem to neměla v úmyslu. Problém je, že mládežnice jsou zvědavé jak opice. Samy si někde vyhrabaly CD z období, kdy jsem učila v cizojazyčné školce a melou aj písničky pořád dokola. Občas me nutí, abych jim je i zpívala. Vyptávají se mě na slovíčka. Když chtěji pustit film, řeknou si, v jakém to chtějí jazyce - a vydrží. K tomu se pořád vyptávají "mamííí, co je to caterpillar, mamííí, co je whatever, mamíííí, kdy je sea a kdy je ocean"?.
Tuhle chtěly Pejska a kočičku anglicky. Povídám, no jo, ale to je jen česky. Protočily oči v sloup. Ale MAMÍÍÍ, to musíš zmáčknout MENU a vybrat jazyk (bože, to máme stupidní matku).

Podivné je, že když jim někdo neznámý položí anglicky jednoduchou otázku, tak fakt anglicky (byť často blbě) odpoví. Počítaji, barvy zvládají a překvapivě rozumějí víc, než bych čekala.

Jinak je to (byl by to) jejich třetí jazyk, jsou od narození dvojjazyčné, s angličtinou se prvně setkaly před pár měsíci, jsou jim 3 a kus, teda budou jim 4.

Zažila jsem dost dětí s šílenou angličtinou naučenou českou matkou - a o to fakt nestojím. Ale když se zeptají, odpovím.