Přidat odpověď

Liv,
já osobně v takovém případě (ať už v MHD nebo v práci) vnímám rozdíl mezi tím, kdy sama od sebe dojdu k tomu, že tomu člověku místo přenechám, a kdy mi někdo nařídí, abych to udělala, protože on má viditelné důvody a já ne. Natož abych pak byla hodnocená jako mrcha bez EQ, když náhodou dojdu k závěru, že můj současný stav vyžaduje větší ohledy než jeho, ale nemám chuť se před celým autobusem (nebo ostatními zaměstnanci) obhajovat ve smyslu, že mi doktor právě řekl, že mi zbývá půl roku....
A podle mě o tom je celá debata. Nikdo nemá větší morální právo než někdo jiný, ať už má problémy jakékoliv, ani na to místo v tramvaji, ani na volno o Vánocích. A nikdo nemá právo si toto místo vynucovat.
V té tramvaj, stejně jako v tom zaměstnání, je lidí víc než jen ty dva, kteří se o to místo přetahují. Kdokoliv ze sedících na kterémkoliv jiném místě se v případě, že má dojem, že by se dotyčnému mělo pomoct, může zvednout a nabídnout mu to své místo. Přesto bude většina osazenstva řvát na toho polsedního přistoupivšího, ať to udělá právě on....
Tyhle situace ale musí každý posuzovat jen sám za sebe a ze své pozice. Jen a pouze ve směru já a ten, kdo potřebuje pomoct....

To, co se stalo u Pawlly v práci mi nemusí připadat v pořádku. Ale jediné, co mohu v tu chvíli jako zaměstnanec udělat, abych dotyčným pomohla, že sama nabídnu výměnu a že tu šichtu o Vánocích vezmu. Pokud to neudělám, jsem ve stejné pozici jako ty dvě dotyčné, které situaci způsobily. Celá jejich vina spočívá jen v tom, že "nastoupily první".