Přidat odpověď

Mumie, já bych na tvém místě jak tu někdo zmiňuje, začala především řešit sebe, abych já byla v pohodě a pak to půjde samo. Takto malé děti jsou velice vnímavé a ovlivňuje je to, co vyzařuje z tebe. Plus tam může hrát roli i to, že nejste kompletní rodina, třeba. Nevím, kdy jste se s partnerem rozešli, jak rozchod probíhal, jak ses cítíla, i to třeba může mít svůj podíl.

Další věc - zdá se mi, že prckovi obětuješ hodně času, on si na to navykl a uzurpuje si tě pro sebe. Mám taky podobně staré dítko (17 měsíců), ale rozhodně moc nestíhám si s ním nějak extra hrát (mám ještě další 2), takže to trávení našeho společného času, když jsou děti ve školce, spočívá v tom, že já dělám vše okolo domácnosti a ona se mnou, rozhodně si s ní nesednu na hodinu s kostkama na koberec, to spíš tak na 10-15 min. Ale ona se zas hodně zapojuje - vybírám vyprané prádlo z pračky a ona mi podává menší kousky na věšení, vaříme, stojí u mě na židli a kouká se atd. No a pak si taky už docela pěkně umí pohrát sama, takových 20-30 min. v kuse určitě.