Přidat odpověď

Zkusila bych, až budete mít čas a klid, udělat si takovou krátkou terapii.
Syn si lehne, nebo stoupne, jak mu to bude pohodlný. Ty ho budeš vést, dávat pokyny. Zavře oči, pár krát nadechne a vydechne, aby se uklidnil a těma zavřenýma očima se "zadívá do sebe". Řekneš mu, aby si představil svůj vztek a naplno ho vduchu prožil. "Kdy jsi poprvé zažil vztek?" Když se mu nic nevybaví, nevadí.
Chvilku klid a další pokyn. "Co je za tím vztekem? Co ještě cítíš?" (bolest, strach, bezmoc, ale zkus nenapovídat) Zase - představ si tu emoci a prožij ji. Kdy ses s tím setkal poprvé? A zase - co je za tím, jaká emoce.

Většinou se vynoří vzpomínky, které jsou ukryté v podvědomí, nebo na které si člověk i vědomě pamatuje, ale nedává jim žádný důraz. Je dobré ty vzpomínky rozebrat.
Většinou se jedná o momenty, kdy jsme se cítili ublíženě, tyto momenty jsme si uložili a v kritických chvílích jednáme podle nich jako podle vzorců. Je potřeba je dostat do vědomí, pochopit ty situace, pochopit, že nikdo nám neubližuje záměrně, i když to tak může vypadat (každý je něčím ovlivněný), a odpustit všem zúčastněným, to je velmi důležité.

Opakuju se už z jiných diskusí, ale pro lepší pochopení doporučuju knihu: http://www.knihkupectvi-daniela.cz/cesta-vedomi-nova-mena/d-169253/