Přidat odpověď

Lízo, to záleží na tom, jak moc je otevřený vztah mezi matkou a dítětem.

Mně se dítě (11) nebojí říct i důvěrné věci, které se týkají přímo mne a jeho, i když jsou nepříjemné. Nebojí se mi říct jakýkoliv průser, který kde má, a že jich je... Poznám to z toho, že když se ke mně něco donese, vždy to vím dřív od něho.
Říká mi věci, se kterými by se cizímu člověku nesvěřil. My jsme naopak byli opakovaně neúspěšní v psychologických poradnách, kde syn prohlásil "já nebudu nějaké cizí ženské vykládat o mých problémech" a byl konec s vyšetřením.
Nevím, proč jinak by to mělo vadit, jediné co se může stát, že to nikam nepovede.

Možná je lepší, aby takovou terapii vedl nestranný člověk, jenže když není...